Similaun (Ötztalské Alpy)
www.horyvkapse.cz

Pro zobrazení obrázků v plné velikosti klikejte na jejich náhledy.

Similaun (3606 m.n.m.) je pátý nejvyšší vrchol Ötztalských Alp. Leží v Tyrolsku přesně na hranici Rakouska a Itálie tak trochu zapomenut ve stínu nedaleké a mnohem navštěvovanější Wildspitze. Kousek od chaty Similaunhütte, která je výchozím bodem pro výstup na Similaun, se nachází kousek pod sedlem Hauslabjoch ve výšce 3210 m.n.m. místo, kde byla v roce 1991 nalezena v ledu mumie člověka z doby bronzové pojmenovaná Ötzi.     V úterý 5.9. 2006 mám budíček ve 3:15 ráno. Jsme celkem čtyři a než se posbíráme do auta tak nám to zabere asi půl hodinky. Ve 3:45 vyrážíme Já, PJ, José a Špak z Třebíče směrem na Rakousko. Trasa Třebíč - Dolní Dvořiště - Linz - Salzburg - Innsbruck - Oetz - Sölden - Vent měřila cca 630 km a zabrala nám asi 8 hodin. Je jen potřeba si za Söldenem v údolí Ötztal hlídat odbočku doprava na Vent, kterou lze snadno přehlédnout. Do Ventu (1895 m.n.m.) dorážíme kolem poledne. Většina parkovacích míst je rezervována pro hotelové hosty a tak bereme za vděk placeným parkovištěm. Tato legrace nás stojí 4€/den. Ve 12:15 máme nabaleno, přezuto a převlečeno. Projdeme Ventem a vyrážíme po značené cestě č. 923 do údolí Niedertal. Nejdříve prudce stoupáme po sjezdovce. Pak se stoupání sice zmírní, ale i tak následuje docela dlouhá a úmorná cesta na Martin-Busch Hütte. Sluníčko do nás pere a po brzkém vstávání a osmi hodinách jízdy autem se začíná projevovat únava. Cesta z Ventu na Martin Busch Hütte (2501 m.n.m.) trvá necelé tři hodiny a my tam dorážíme v 15:00. Jsem docela rád, že už dál nejdeme. Původně jsme sice chtěli přespat až Similaunhütte, ale ta je na tuto noc plně obsazena. Díky této konstalaci trávíme pohodové odpoledne relaxací s výhledem na okolní vrcholy jako je Kreuzspitze (3457 m.n.m.) a velmi fotogenický kopec jménem Mutmalspitze (3525 m.n.m.). V šest hodin zaleze sluníčko a to je signál pro nás, abysme zalezli taky. Posedíme ještě v chatě a kolem deváté uléháme na naše palandy v matrazenlageru za 15€.     Je středa 6.9. 2006. První pokus vstát proběhl o půl šesté. Při pohledu z okna jsme to vyhodnotili jako hloupost, protože je ještě skoro tma. Druhý pokus po šesté hodině je už úspěšnější. Od chaty odrážíme v 6:45. Z Martin-Busch Hütte na Similaun jsou dvě výstupové varianty. Jedna vede přes hřeben Marzellkamm a druhá přes Similaunhütte. My volíme druhou, pravděpodobně jednodušší variantu. Pokračujeme dále údolím Niedertal směrem do sedla Niederjoch. Prvních cca 20 min. se držíme značené cesty. Ve chvíli kdy se značka začne odklánět po úbočí doprava vzhůru pokračujeme stále podél potoka po "vyšlapané" cestě. Cesta je značena množstvím mužíků a neustále se drží potoka (máme ho po levé ruce), který nás dovede až k moréně ledovce Niederjochferner. Ledovec je holý a má v těchto místech jen mírný sklon a tak ani nenasazujeme mačky. Přejdeme tedy ledový kousek a napojujeme se na původní značenou cestu těsně pod chatou. Na chatu Similaunhütte (3019 m.n.m.) v sedle Niederjoch dorážíme v 8:20, což znamená, že nám cesta z Martin Busch Hütte trvala asi jedna a půl hodiny. Před chatou dáme nějakou snídani a protože na dnešní noc už nemají takovej nával, tak si domlouváme i nocleh. Vyhazujeme z batohů věci, které nebudeme potřebovat k výstupu a necháváme je na chatě. Od chaty je to k nástupu na ledovec jen co by kamenem dohodil a zbytek došel.     Následují nezbytné ledovcové přípravy - úvazek, mačky a lano. V 9:45 konečně nastupujeme na ledovec. První úsek ledovce je zcela bez problémů a nejsou na něm žádné výraznější trhliny. Stoupáme v podstatě přímo vzhůru až k prohlubni ve středu ledovce. Této prohlubni je třeba se vyhnout, neboť je plná thlin. Volíme pravou stranu. Stoupáme několik desítek metrů strmě vzhůru pak se stoupání zmírní. Na zlomu je třeba se držet pokud možno v pravo u skalního hřebenu, neboť i zde je několik větších trhlin, kterým je záhodno se vyhnout. My už máme ledovec bez sněhu a tak jsou krásně viditelné. Po zdolání tohoto místa následuje bezproblémový výstup po vyšlapaných cestách až k úpatí předvrcholu Similaunu. Toto místo přímo vybízí k odpočinku a my jsme nenechali dlouho přemlouvat. Za pěkného počasí, jako jsme měli my, je odtud krásný výhled. Další postup nabízí opět dvě varianty. Buď můžete pokračovat po skalním hřebenu vzhůru, nebo si trochu zvednout hladinu adrenalinu a zvolit cestu stoupajícím ledovcovým traverzem (pozor na velkou trhlinu na kraji ledovce přímo pod traverzem). My jsme zvolili výstup traverzem a musím říci, že jsem zasekával mačky do ledu velmi poctivě. Obě cesty se potkávají na předvrcholu Similaunu. Odtud je to na samotný vršek už jen pár metrů po sice vzdušném, ale jinak nenáročném zasněženém hřebínku. Na vrchol Similaun (3606 m.n.m.) dorážíme ve 12:00. Pohledy ze Similaunu: na západ na sever na východ Na obloze není ani mráček a viditelnost je snad nekonečná. Všude kolem jsou jen hory a my Similaunu děkujeme , že nás nechává si to takhle užít. Na vrcholu trávíme dobrou hodinu (vzhledem k tomu, že jsme vyrazili později tak už tam není narváno). Sestupujeme zpět na předvrchol, kde se usnášíme na tom, že adrenalinu už bylo dost a volíme setup po skalním hřebenu. Na odpočinkovém místě opět chvilku posedíme. Sestupovou trasu volíme z druhé strany centrální prohlubně ledovce, než jsme volili trasu výstupovou. Odpolední sluníčko se docela slušně snaží a ledovec docela slušně taje. Ve spodní části je tání tak intenzivní, že nemít na nohách mačky, tak jdeme po kotníky ve vodě. Sestup na chatu proběhl bez problémů a samozřejmě nemohla chybět odměna ve formě několika orosených půllitrů. Po této malé odměně jsme se ubytovali ve velmi sympatickém a útulném matrazenlageru za 16€. Na večer se zatáhlo a předpovědi místních rosniček slibovaly na další dny škaredě. Chvíli po tom co jsme ulehli se přihnala docela pěkná bouřka.     Ve čtvrtek 7.9. 2006 ráno vstáváme, až se nám chce a je to docela brzo. Předpovědi rosniček se nenaplnily a vypadá to opět na nadherný den. Vyrážíme kolem osmé směrem do sedla Hauslabjoch (3279 m.n.m.) k památníku slavného Ötziho. Značená cesta začíná přímo za chatou a ihned začne stoupat na skalní hřeben. Tento začátek budí dojem, že dál už to bude v podstatě po rovince. Bohužel tuto pracně nabytou výšku vzápětí opět sestoupáme. V tomto nastoleném trendu cesta pokračuje něco přes hodinu až k očekávanému památníku. Tady se zdržíme jen na pár fotek a pokračujeme (odtud už není cesta značená) do samotného sedla Hauslabjoch (3279 m.n.m.), kam dorážíme asi v 9:45. Ze sedla se otevřou nové nádherné výhledy na druhou stranu do údolí Rofental a na ledovec Hochjochferner. Pohled ze sedla Hauslabjoch na jih, vpravo vzadu Ortler. V plné velikosti je panorama zde ... Opět následuje ledovcová příprava. Vydáváme se severním směrem šikmo dolů přes ledovec. Cesta není náročná, pouze ve střední části je několik trhlin. Naštěstí jsou již dobře viditelné a tak není problém se jim vyhnout. Na okraj ledovce se dostáváme kolem jedenácté hodiny a napojujeme se na značenou cestu z vrcholu Seikogel na chatu Hochjochhospitz, po které sestupujeme dolů do údolí. Sestup je, i když po pěkné cestě, docela únavný a navíc nastupuje u všech silný pocit hladu. Usedáme u jednoho z prvních potoků podporujících hlavní tok sbírající vodu z ledovce Hochjochferner a dáváme si oběd (cca 12:30). Vydatně nakrmeni pokračujeme v sestupu do údolí Rofental.     Míjime chatu Hochjochhospiz (2412 m.n.m.), která leží nějakejch 50 výškových metrů nad námi a napojujeme se na značenou cestu č.902. Ta nás provede celým údolím až do Ventu a umožní nám obdivovat se nádherné krajině a soutěskám, které vytvořila voda z tajících ledovců. Cesta z Hochjochhospiz do Ventu není jen pouhým nudným sestupem do údolí, ale opravdovým zážitkem. Vede po levém okraji hluboké soutěsky, ve které divoce valí a vře ledovcová řeka Rofenache. V některých místech koukáme do stometrové hloubky pod námi a běhá nám mráz po zádech. I přes požitky, které nám dnešní den nabídl ve velké míře jsme docela utahaní. Do Ventu dorážíme v 16:15 a ubytováváme se v jednom místním penzionu. Cena je opět lidových 15€ a nabízí možnost sprchy a dalších civilizačních požitků. Vymydlení a navonění vyrážíme do ulic nakoupit pár dárečků našim ratolestem a provést závěrečný rozbor na terase blízké restaurace při vynikajícím Weizenbieru. po červené nahoru, po žluté dolů V pátek 8.9. 2006 ráno už jen vstaneme a nezbývá nám nic jiného, než jet zase domů Napsal: www.horyvkapse.cz Fotky: Pavel Janoštík a Petr Janeček Informace:  Martin Busch Hütte (2501 m.n.m.)    DAV, tel. na chatu: +43 / 52548130    Pokoje: 49 míst    Matrazenlager: 72 míst (15€ / osobu pro nečlena AV)  Similaunhütte (3019 m.n.m.)    Soukromá, tel. na chatu +39/0473/669711    Pokoje: 40 míst    Lager: 30 míst (16€ / osobu pro nečlena AV)