Průvodce po Alpách
Dnes je 21. 9. 2017 Celkem zobrazeno 42 627 734 stran Tato strana zobrazena 24 267 krát
ALPY.NET PRŮVODCE POČASÍ LYŽOVÁNÍ UBYTOVÁNÍ UŽITEČNÉ INFORMACE DISKUZNÍ FÓRUM
Průvodce Dachstein
 !  Last minute ubytování v Rakousku - sleva až třetina z nájemní ceny

DACHSTEIN - 2006

Martina Prášková

Rakousko 2006 / Dachstein 2995 m n.m.


Pro zobrazení obrázků v plné velikosti klikejte na jejich náhledy.

Cesta 615 na Hunerkogl
(Autory všech zde publikovných fotek jsou
Iva Peléšková, Lenka Straková, Jan Manousek a Petr Masaryk.)
    Už jste si asi všimli, že má-li se akce vydařit, musí začínat srazem u Tesca. Je jedno, v kolik hodin, protože se stejně vždycky odjíždí úplně jinak.
I tentokrát jsme si dali sraz v rozumnou hodinu (17:00). Holky měly přijít už dřív, aby nakoupily v Tescu, kde fronty připomínaly obavy nastávajícího pětidenního hladomoru (28.9.)
A tak zatímco já s Ivou jsme se vydaly naplnit vozíky, Leňa s Ladou čekaly u auta a další dva, zatím ještě nic netušící (Peťa s Hanesem), se k nám řítili městskou hromadnou dopravou.
Všichni jsme se těšili, že po narovnání všech věcí do auta konečně vyrazíme, protože nás čekala asi 7-mi hodinová cesta až do nejjižnějšího cípu Oberösterreichu.
    Jenomže zatímco jsme se všichni těšili, nerušeně plánovali, schylovalo se k tomu, že zjistíme, že je na 8 lidí jenom jedno auto. Detail tohoto fau paix nebudu blíže rozebírat (všichni víme), a tak nastal první bod nečekaného zvratu, který jsme museli co nejdříve vyřešit. Řešení spočívalo ve vyhledání LPG pump v Rakousku (zjistili jsme, že je jich asi 20, z toho většina otevřená do 16,00 a přibližně 1 na naší trase), v zajištění auta co žere benzín a hlavně co nejdřív VYRAZIT.
    Když se nám od našeho jednoho milého kamaráda podařilo zajistit senzační vůz značky SKODA FORMAN, mohli jsme ve 20,00 vyjet směr Mikulov, směr cizina.
Posádku prvního (nebloudícího a rychlejšího) auta tvořil Paja s Leňou a Peťa s Ivou.
Druhé (vůdčí, trochu občas tápající a nerozhodné) auto bylo osazeno Peťou II., Hanesem, Ladou a Maťou.
    Když nás tedy pustili za hranice a my si zdárně koupili Vinetu (za 7,60), začali jsme odpočítávat kilometry do našeho cíle - Ramsau am Dachstein. Jeli jsme před Vídeň po A1 až po Linec, kde u Voralpenkreuz se dálnice rozdělují na A7 a A9. Sjeli jsme tedy po A7 a drželi směr Liezen. Tato trasa se nebyla nejrozumnější, protože vede přes nespočet dlouhých tunelů, dálnice je nedostavěná a navíc vás na konci zkasírují o 4,50 za mýtné. Lepší by bylo asi jet buď až na Salzburg a pak odbočit na A9 na Graz a pak na Schladming, nebo jet na Graz rovnou z Vídně a vzít to spodem (podle mě nejlepší varianta).
    Do Ramsau jsme se dostali o půl 4 ráno. Mýtnice na Dachsteinstrasse je v provozu cca od 8 hodin ráno do asi 18 - 19 hodin večer. Mimo tuto dobu můžete odjet bez placení. Přijet můžete kdykoli. Mýto se platí až při výjezdu, čemuž jsme se vyhli :-)
Zakotvili jsme na parkovišti u chaty Türlwandhütte, u spodní stanice lanovky (1700m) a hned zalehli. Na parkovišti už postávalo několik aut s českou SPZ a ráno jich ještě přibylo.
Sponzorované odkazy:
Den 1.:
dolní stanice lanovky u hotelu Türlwand 1700m - Dachsteinsüdwand Hütte
- horní stanice lanovky Huner Kogel 2675m - Seethaler Hütte
(taky Dachsteinwarte Hütte) 2740m

    Po asi 3-4 hodinách spánku nás začli budit přijíždějící auta a běžkaři, co se nechali vyvézt lanovkou nahoru.

Zobrazit v plné velikosti
    To jsme se ještě divili, co že tam jedou s těma běžkama dělat :-) Nahoře jsme zjistili, že je na ledovci denně upravováno několik km běžkařských tras, na kterých potom dopoledne trénují sportovci z celé Evropy (včetně Katky Neumannové).


    Když jsme posnídali a šli doplnit na veřejné WC na lanovce vodu, abychom mohli vyrazit, pořád byla mlha. Jenže na lanovce pouštěli přes webkameru záběry o 1000m výš a nám se nechtělo věřit vlastním očím. Total azuro a Heduš, ty výhledy! To nám nastartovalo motory a šlo se..no šlo..s trošku řidším vzduchem se šlo docela blbě, ale naštěstí to trvalo jen asi 20 minut, než jsme si zvykli. Nebo spíš než nás po cestě na Südwandhütte začali rozptylovat velikáni, kteří se ukázali v celé svojí kráse.

Zobrazit v plné velikosti
pohled na Hoher Dachstein
Zobrazit v plné velikosti
pohled na Hunerkogel

    Dojem to byl teda parádní..celou dobu jsme vlastně nevěděli, co je kolem nás (večer byla tma a ráno mlha). Výhledy nám už zůstali po celou dobu. Na chatě, která je od parkoviště asi 35 minut, jsme se vysvlékli, namazali krémem, protože oskar začínal topit, ochutnali Ladin vynikající "pozdní sběr" a skočili si na záchod (jestli na mně v něčem Rakušáci zapůsobili, tak čistotou a kvalitou záchodků kdekoli :-))
Zobrazit v plné velikosti
inverze
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
u chaty Südwandhütte


Pak jsme po značené cestě vyrazili dál...

Já jsem šla napřed, bo mám kratší nohy, až se mi podařilo sejít z cesty..bohužel se mi už nechtělo vracet (a cesta vypadala od spodu docela jednoduše) a vydala jsem se, ještě spolu s Peťou Novo razit vlastní osud. To se ukázalo jako kravina, protože cesta byla štěrková (takže padaly kameny, nejištěná a navíc dost strmá.) No, naštěstí jsme za naši tvrdohlavost nebyli potrestáni a mohli po větší námaze pokračovat spolu s děckama.
    Pak už byla cesta dobře značená - 615, pohodový traverz až k nástupu na feráty. Dokonce jsme tady potkali kamzičí rodinku. Pod stěnou jsme si nasadili veškerou naši výbavu (kromě maček a cepínu) - ferátový set, helmu a začli přecvakávat karabiny. Tato značená cesta je výborně zajištěná až k horní stanici lanovky Huhnerkogel a obtížnost je mezi A-C. Drsný je pohled na Klettersteig SKY WALK, který vede kolmo až pod výhledovou terasu lanovky, obtížnost tomu odpovídá stupněm E.
My jsme se celou dobu modlili, aby naše cesta nevedla právě tou do nebe, protože jsme žádnou jinou neviděli. Naštěstí se pak feráta rozděluje na snadnější Klettersteig a pro náročnější šipka odbočuje na SKY.
    Takže jsme se víceméně jednoduchou a zajištěnou cestou č. 615
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti

dostali nahoru (na horu), poprvé uviděli Schladminský ledovec a vydali se na stanici Huhnerkogelu.
    Tam nás přivítaly rytmy Rakouské lidové hudby (takže dechovky), kterou si důchodci, kteří se nahoru vydrápali lanovkou, zpříjemňovali odpoledne. Na lanovce je otevřená restaurace, vysoce komfortní záchody s teplou vodou a hlavně Heduš, ty výhledy!
    Když jsme se na vyhlídce pobavili výhledem na SKY WALK (paradoxně jsme víc čučeli dolů než nahoru, protože kousek terasy je z průhledného materiálu):-), nechali se vyfotit dem deutschen Touristou a poseděli v polstrovaných sedačkách, začlo velké vaření. Nakrmili jsem kavky žlutozubé, které zde plní pověst drzých holubů.

Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti

    Potom už zbývalo jen dojít do cíle tohoto dne - Seethaler Hütte a "zakempovat".
Jak jsme se už na lanovce dozvěděli, na chatu jsme neměli namířeno jenom my ale i další skupina Čechů.
Cesta byla projetá rolbou, mačky ani nebylo potřeba, ale mě se v nich šlo stejně líp.

Zobrazit v plné velikosti
Hallstattský ledovec
Zobrazit v plné velikosti
Seethaler Hütte

Na samotné chatě nás pak přivítali další Češi, takže jsme se cítili jako doma. Zbývalo vyřešit nocleh. Protože pan Rakušák, co chatu obýval, se zdál jako velice milý chlapík, zkusili jsme se ho zeptat, co by říkal přespání na podlaze, popř. ve stanu někde u chaty.
    Souhlasil bez problémů s první variantou i když měl na chatě ještě volná lůžka. Nevím přesně kolik lůžek je kapacita chaty, ale myslím že kolem 15. Za noc na dřevěné posteli s dekou zaplatíte 8 Euro (v sezoně možná víc), což je úplně zadarmo. Za noc na dřevěné podlaze pod stolem v restauraci (malinká místnůstka) pak nechtěl nic. Dokonce měl v jídelníčku na výběr z několika jídel a piv. Výborná byla gulášovka s chlebem, které se člověk opravdu najedl, nebo kapučíno s horou šlehačky, mňam!
    Z chaty je nádherný výhled do všech světových stran (na severu to "kazí" Dachstein), takže západ i východ slunce byly nepopsatelně krásné.
Protože izba byla opravdu malá a přeplněná Čechy, kteří měli zřejmě tolik zážitků, že si je museli sdělovat do 23,00, rozhodly se děcka nakonec postavit stany venku. Kvůli místu bychom stejně museli čekat, než všichni odejdou, tak jsme se nakonec na podlahu natáhly jen tři holky. Já jsem usla stejně až když v knajpě nebyla ani noha, za to ale tvrdým spánkem až do rána.
Den 2.:
Seethaler Hütte - Dachstein 2995m - lanovka Huner Kogel
- Dachsteinsüdwand Hütte - parkoviště


Zobrazit v plné velikosti
Hoher Dachstein od Seethaler Hütte

    Ze samotného výstupu jsme měli docela obavy, protože ze všech těch letáků, co jsme studovali, jsme si zapomněli všimnout drobnosti, že cesta na Dach není zajištěná ocelovým lanem, ale jsou zde jen ocelové kramle a oka (lezli jsme přes Dachsteinschulter). O tom, ze budeme potřebovat lano na sebejištění nám řekli až kluci noc před výstupem. No nic, hodný pan Rakušan na chatě nějaká lana měl, tak nám je ochotně půjčil.
    Nakonec to dopadlo tak, že jsme zkusili vylézt první stěnu a protože to šlo, pokračovali jsme přes různě náročné stěny až nahoru. Jistili jsme se dvěma karabinami, ale ne vždy šly bohužel přepnout mezi dvěmi kramlemi, takže kdyby jste se jistili perfektně až k posledním 10 metrům, může se stát, že se právě ta poslední desítka stane osudná. Mezi skalami byl navíc ještě někde usazený sníh a to nejištěnou situaci ještě zhoršovalo, protože nikde nekloužou vibramky víc, než na sněhu, který je položený na vápencovém kameni.

Zobrazit v plné velikosti
před nástupem na Dach
Zobrazit v plné velikosti
nástup na Dach

    I když jsme vyráželi o půl 9 ráno, cestou nás došli zkušenější horalové a tak se tvořili fronty mezi rychlejšími a zkušenějšími lezci a nejištěnými začátečníky. Ještě to ale šlo. Odpoledne se pak tvořily fronty větší. Ty davy lidí, co nakonec vylezou až na vrchol, neumím na tom kousíčku nahoře představit.
Samozřejmě jsme nahoře fotili ukřižování a pak děkovali, že kříž je tak pevně postaven a po dopití piva Radegast jsme se rozhodli k sestupu.
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti



    Když jsme šťastně slezli dolů - a to jsme si oddychli - začli jsme sestupovat (nebo sklouzávat) ledovec a vraceli se pro baťohy k chatě. Lano jsme nakonec nepoužili, dle zásady, že je lepší - to co pořádně neumíme - radši nedělat a neohrožovat tím jak sebe, tak ostatní turisty.
    Dole jsme dali jsme vítězný pokřik (Ach ach ach, zdolali jsme Dach) pozn.: pokřik se během cesty měnil vzhledem k tomu v jaké fázi výletu jsme se zrovna nacházeli.Takže od Ach ach ach, jedeme na Dach, pokoříme Dach, zdolali jsme Dach, přežili jsme Dach, milujeme Dach, atd.) a protože jsme měli ještě mačky na nohách, měli jsme možnost vidět na vlastní oči, jak během chvíle jeden hrot mačky udělá díru jak do boty, tak do malíčku...
    No nic, Peťan je velký kluk (teď ještě s děravou botou) a protože se na chatě začli hromadit rakouští turisté, co si nahoru vyjedou na kafe a na koláč, zamávali jsme Dachu a vydali se na sestup.
Chtěli jsme jít jinou cestou, která nám byla doporučena. Jenže něco jiného je mít v Rakousku mapu, mít kousek mapy vytištěné z internetu a pak se pokusit jít podle značek a najít tu správnou cestu.
Rakušáci sice mají cesty krásně značené národními barvami, ale už nemají označené jaká má ta cesta číslo a kam zrovna vede. Tak jsme po půl hodině stoupání do neznáma (cesta byla zajištěná, ale vedla na jiný vrchol) marně hledali nějaké vodítko. Viděli jsme sice krásnou feratovou cestu pod námi, ale jak se tam dostat, na to jsme už nepřišli.
Takže následoval sestup a slez stejnou cestou jako nahoru. Honza s Peťou Novo. se odpojili, páč si mysleli, že našli tu správnou cestu. Jak se pak ukázalo dole na parkovišti, cesta vedla k zapomenuté Peťově ledvince a k Honzově rozseknuté noze cepinem a to skoro celou dobu po ledovci.
Zobrazit v plné velikosti
Výhled od Südwandhütte


    Cesta z parkoviště (Dachsteinstrasse) by se dala nazvat "cesta posetá krávami" - které nás asi 3x překvapily uprostřed silnice, ale jinak bez problémů a bez poplatku. Další noc jsme se rozhodli strávit v soutězce kousek od Ramsau, zvané Silberklammer. Byla nám doporučena dvěma Čechy a mohla být fakt krásná, kdybychom ji potmě našli a správně odbočili. Místo toho jsme jeli stále směr Liezen, až jsme před ním po několika pokusem zahli do Salsy (název vesnice), kde se nám polní cesta zdála ideální k přespání. Jenže asi si nás někdo všiml, kdo na nás pak později zavolal přátelského esembáka.
    To pak noc vypadá asi takhle: kolem půl 2 ráno se probudíte, asi po 5 minutách, kdy se proberete a přemýšlíte, kde to vlastně jste, začnete vnímat že na vás někdo německy řve a když si to začnete překládat, zjistíte, že pokud do 10 minut neopustíte toto místo, bude na vás zavolána policie mnohem nepřátelštější. Po pár argumentech, že to není soukromý pozemek, jsme to vzdali (freundlicher polizist taky) a začli balit. Že to v tuhle noční dobu není nic příjemného nemusím ani říkat. No každopádně pán se vrátil. Dokonce si vzpomněl i na angličtinu a najednou jsme se měli sbalit do hodiny - jedním slovem Arschloch!
    Takže jsem se přesunuli k Pürgu, opět neznámo kam (celou dobu jsme jezdili podle nástěnné mapy Rakouska, která dostala přezdívku Globus - nechápu proč .-)) až nás jedna lesní cesta zavedla k menší cementárně. Po 5 minutách jsme došli k závěru, že Rakušáci v SO nepracují a zase zalehli.
 Udělejte si radost a vyberte si dovolenou vašich snů:
Den 3.:
Pürg/cementárna - Hallstatt - St. Wolfgang

    Tentokrát už jsme se probudili do krásného rána. Nevim, jestli jsem se zmínila o Peťově zapomenuté ledvince s doklady na chatě Seethlater Hütte (ta pod Dachem), a jak si na ni díky Honzově noze vzpomněl (měl v ní totiž nůžky, kterýma chtěl Honzovi na nohu ustřihnout náplast). Naštěstí, když kluci zavolali na Peťův mobil, zvedl to nějaký Čech a proto naše dnešní trasa vedla prvně do Hallstattu.
Zobrazit v plné velikosti

Nadmořská výška 508m, 1200 obyvatel. Obec leží na západním břehu Hallstattského jezera. Toto jezero je 8 km dlouhé a 2 km široké. Největší hloubka je 125m. Ve starém katolickém kostele je proslavená kostnice. Lebky jsou nahromaděné v několika vrstvách. Je jich přes 600. Tato oblast byla osídlena již před 4 500 lety. V roce 1846 narazil důlní inspektor Johann Georg Ramsauer na dvě kostry s bronzovými ozdobami. Později vykopal pozůstatky dalších sedmi mrtvých. Své nálezy ohlásil do Vídně, odkud dostal povolení k dalším vykopávkám. Během 19-ti let odhalil 993 hrobů s asi 6000 nalezenými předměty (jehlice, spony, pásky, náušnice, náhrdelníky, bronzové kotle, vázy, mísy). Díky nálezům bylo celé historické období označeno jako kultura hallstattská (700 let před Kristem až do roku 450 př. n. l.). Celkem bylo v okolí nalezeno kolem 3000 hrobů s 20 000 nalezenými předměty.
Nejvíce se však Hallstatt proslavil těžbou soli. Je zde nejstarší solný důl. Těžba probíhala v dřívějších dobách hlavně povrchově. Zrekonstruované solné doly jsou přístupné veřejnosti.

    Po úspěšném vyzvednutí Peťových dokladů jsme se vydali do malebného městečka St. Wolfgang, ležícího na severní straně jezera Wolfgangsee, těsně na úpatí hory Schafberg (nikoliv Schlafberg, jak si někdo pořád pletl:-)). Na tu se dostanete romantickým vláčkem přímo od promenády podél jezera. V samotném městečku , které je plné romantických uliček, je nejviditelnější stavbou kostel. Ten v sobě ukrývá starobylý vyřezávaný oltář obrovských historických i uměleckých hodnot. V létě musí být u jezera krásně, voda je velmi teplá díky jeho mělké hloubce nebo při plavání je z jezerní hladiny vidět vrcholky místních hor.
    Protože každé větší město v Rakousku má za úkol vydělávat z turismu kde se dá, je jakékoliv místo na parkování ve městě zpoplatněno. Kromě volného fleku před hřbitovem :-) kam se vešla i naše dvě auta.
Po vykoupání se na veřejné pláži (naštěstí už bylo po sezóně), jsme se vydali do centra, prošli krásné romantické nábřeží podél jezera, prošli starobylým centrem (fotogenickým) a kochali se chvíli jiným než jen přírodním šutrem :-)
Město samotné je fakt krásné, stojí za to si ho projít a strávit v něm nějakou hodinku..kdyby ovšem všude nebylo tolik schodů..nevím, jestli jsem se už zmínila, že po sestupu z Dachu se z nás na 3 dny stali čekatelé na ZTP průkazy, co nemohli sejít bez slaňovací techniky ze chodů (tj. pozadu) a jakákoli vyvýšenina ve formě obrubníku jim působila obrovskou bolest. Takže jsme docela těžko odolávali smíchu při pohledu na naše elegantní pohyby při sestupu ze schodů. Myslím, že i parkování na místě pro invalidy by nám prošlo :-))
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti
Zobrazit v plné velikosti

    Po večeři na parkovišti (kde byl zákaz stání od 22,00-07,00 - takže plán na přespání zkrachoval) jsme se rozhodli uskutečnit plán B, a to přespat přímo na pláži. Vzali jsme pár lahváčů, nenápadně předstírali oslavu, pak náhodou usli a ráno se překvapeně probudili na pláži. Stejně rychle jsme se sbalili a pádili na Traunsee, kde jsme si dali opět na břehu jezera zbytkovou snídani. Tady už nám začlo trochu krápat, ale pořád se to dalo. Po snídani a prohlídce jezera jsme se se Solnou komorou definitivně rozloučili a vydali se na cestu sweet home prvním přivaděčem na Salzburg.
Zobrazit v plné velikosti



Ještě jsme stačili koupit "frische Milch" z mléčného automatu, co na něho směřují cedule u silnic. Hodíte drobáky a už dojíte mlíčko. 30c stál 0,5l výborného mléka.


    Se zastávkou v Melku - Klášter a stejnojmenné město na ostrohu nad řekou při vstupu do soutěsky Wachau. Překrásné místo kde si podávají ruce různé kultury.Určitě stojí za prohlídku i když vstupné asi nebude lidové. Bohužel na rozdíl od Gottweigu jsou zde davy, ano vysloveně davy, turistů. Klášter je spíš hlučnou turistickou atrakcí s velkými parkovišti, občerstvením a různými obchůdky. V Rakousku je turistice podřízeno téměř vše.

    Údolí Wachau - Překrásné údolí, kde evropský veletok Dunaj několikrát změní směr veden mnoha skalnatými vrchy, je originální zasazením staveb a vinohradů do přírodního údolí. Místní víno patří mezi nejlepší Rakouská vína.

    Město Kremžské hořčice - Krems - v místních obchodech prodávají, jak sami píší na obalu tuby, originální hořčici z Kremsu. Tak co je pravdy na kremžské hořčici a městě Krems doopravdy nevím. Ale asi to nebude taková blbost, jako španělští ptáčci nebo Debrecínka.
Samo město je skvost architektury, o čemž jsme se přesvědčili pomalou, vyhlídkovou jízdou centrem, protože jsme šetřili jak nohy, tak čas - nejenom s hledáním parkování. Krems i s blízkým údolím Wachau je zapsána na světového dědictví UNESCO.

V 18,00 jsme dorazili dle plánu v Brno, nadšení, šťastní, spokojení,
prostě ach ach ach,
parádní byl ten Dach!

  Martina Prášková

Poznámky návštěvníků:
Toto je místo pro Vaše poznámky a informace. Pokud máte i Vy nějaké zajímavé informace k tomuto místu, neváhejte a podělte se o ně s ostatními.
Facebook - přidejte informace nebo vlastní komentář k této stránce:
Přidejte se k přátelům webu Alpy.net na Facebooku:
Přidejte se ke skupině fanoušků těchto webových stránek na Facebooku a sledujte tam aktuální informace, diskutujte, ptejte se a prohlížejte fotky ostatních přátel a milovníků Alp.
Pokud jste na této straně nenašli potřebnou informaci, zkuste ji vyhledat:
Google
 
Konverze stránky do PDF:
Tuto stránku můžete stáhnout a uložit (vytisknout) jako PDF dokument.
Ubytování v Rakousku
Ubytování v Rakousku v apartmánu Wolfgang, Fügen (Rakousko, Zillertal, Fügen)
 Prohlédněte si:
Cesta na chatu Oberwalderhütte
Cesta na chatu
Oberwalderhütte
Rezervace hotelů
Ubytování v Rakousku
Ubytování v Rakousku v rekreačním domě Zuflucht, Kirchdorf in Tirol (Rakousko, Tyrolsko, Kirchdorf in Tirol)
Ubytování
Ubytování v Rakousku
Ubytování v Rakousku v rekreačním domě Am Weitfeld, Längenfeld (Rakousko, Ötztal, Längenfeld)
Ubytování v Rakousku
Ubytování v Rakousku v apartmánu Aparthotel Greier, Fulpmes (Rakousko, Tyrolsko, Fulpmes)
Ubytování v Rakousku
Ubytování v Rakousku v rekreačním domě Haus Rottenstein, Bad Kleinkirchheim (Rakousko, Korutany, Bad Kleinkirchheim)
Tyto stránky byly vybrány Národní knihovnou ČR jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna
a stát se součástí českého kulturního dědictví. Stránky jsou archivovány několikrát ročně a jejich záznam
je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.

This website has been chosen by the National Library of the Czech Republic as a quality resource to be preserved
for the future and become part of the Czech cultural heritage. It is archived several times a year and its record
is included in the Czech National Bibliography and the National Library catalogue.
 
  Prezentujte se na ALPY.NET - umístěte reklamu do Průvodce po Alpách. Informace o reklamě na tomto webu naleznete zde ...
  © 1996 - 2017, Jiří Hrbáček - ALPY.NET                     Poslední aktualizace: 8.2.2007 E-MAIL  
> > > Podmínky používání těchto www stránek < < <
> > > Mapa stránek < < <
Stránka byla vygenerována 21.09.2017 v 21:40