Nouzové signály v horách
Tento článek by měl být jen stručnou připomínkou hlavních zásad signalizace v nebezpečí a používaných signálů, které by vám mohly v
případě nehody zachránit život. Může se stát, že naopak při zachycení nouzových signálů zachráníte život někomu jinému právě vy.
V Rakousku působí obdoba naší horské služby. Znak této organizace vypadá takto:
Pokud se v horách dostanete do situace, kdy budete potřebovat pomoc, můžete využít některý z doporuřených způsobů přivolání záchrany.
Podle usnesení Mezinárodní organizace zachránců - IKAR a horolezců UIAA jsou schváleny tyto nouzové signály:
| 1. |
stojící postava vzpaží obě ruce |
| 2. |
na sněhovou, morénovou plochu se rozloží červené plátno o rozměru 1x1 m, uprostřed něhož je bílá kružnice o poloměru 60 cm a šířce 15 cm |
| 3. |
vystřelení červené rakety, světlice. |
| 4. |
od roku 1894 se na návrh C. T. Denta užívá signál složený ze šesti stejných znamení, která se mají vysílat v pravidelných intervalech
po dobu jedné minuty. Po vyslání šesti znamení (pískáním, voláním, máváním světlem) následuje minutová přestávka. Pak se signál opakuje.
Příjemce odpovídá, že signál zachytil tak, že během minuty vyšle tři stejná znamení.
|
Přivolání záchrany podle 1. bodu je poněkud problematické, protože si vás pravděpodobně nikdo nevšimne. Tento způsob signalizace
je důležitý až při navázání vizuálního kontaktu se zachránci. Svým postojem můžete signalizovat buď potřebu pomoci nebo můžete pomoc odmítnout.
Postava se vzpaženýma oběma rukama znamená žádost o pomoc. Vaše postava vlastně tvoří písmeno Y, tedy první písmeno anglického
slova YES ( = ANO). Pokud vzpažíte pouze jednu ruku a druhou necháte šikmo dolů, vytvoří vaše postava střed písmene N tedy
prvního písmene anglického slova NO (= NE). Tímto signálem oznamujete, že pomoc nepotřebujete. Můžete tak například včas zabránit nechtěné
záchraně, kdy vás posádka záchranného vrtulníku bude považovat za postižené. Tyto signály si můžete snadno zapamatovat podle následujícího obrázku:
 |
 |
| YES |
NO |
| Ano |
Ne |
Body 2 a 3 vyžadují speciální vybavení, které ale většina z běžných vysokohorských turistů u sebe zpravidla nemá. Použití červené světlice
je ovšem poměrně účinnou metodou přivolání záchrany a proto, pokud se zabýváte např. horolezectvím, doporučuji se světlicemi vybavit.
V Alpách je asi nejčastěji používaným signálem signál C. T. Denta. Proto je také často nazýván alpským nouzovým signálem. Ná tu nespornou výhodu, že nepotřebujete
žádné speciální vybavení. V praxi se výborně osvědčila píšťalka. Píšťalka by neměla být kovová. Při nižších teplotách by mohla snadno
přimrznout ke rtům, což jistě není nic příjemného. Doporučuji s sebou vozit píšťalku umělohmotnou, kterou koupíte za pár korun a téměř nic neváží.
V případě, že píšťalku nemáte, můžete k signalizaci použít pískání na prsty, křik a volání a večer nebo v noci jsou také velmi účinné
signály baterkou. Prakticky vypadá signalizace tak, že za dobu 1 minuty vyšlete 6 samostatných signálů asi tak po 10 vteřinách (např. každých
10 vteřin silně zapískáte na píšťalku). Další minutu pak nevysíláte žádný signál. V této době můžete očekávat odpověď. Takto opakujete
stále dokola vždy minutu signalizace a minutu pauzy.
Odpovědí na tuto nouzovou signalizaci by měly být signály vysílané 3krát za minutu,tedy cca jednou za 20 vteřin.
Nikdy nezapomeňte, že
každý, kdo uvidí nebo uslyší nouzový signál, má morální povinnost spěchat na pomoc nebo ji přivolat.
Rozhodně nikdy nepoužívejte nouzové signály, pokud pomoc skutečně nepotřebujete.
Tento článek v žádném případě není výčtem všech možností a jeho úkolem je pouze připomenout základní a nejjednodušší varianty
přivolání pomoci v nouzi. Přeji vám, aby jste žádný s těchto signálů nemuseli nikdy použít.
|
 |
| Další související informace na ALPY.NET: |
|
|  |
|
| |
 |
|
 |
 |
| Na ALPY.NET nejčastěji hledáte: |
|
|  |
|
| |
 |
|
 |
|
| Pokud jste na této straně nenašli potřebnou informaci, zkuste ji vyhledat: |
|
| |
|
| |
|
|
|
|
|
